Otevřené okno se s hlasitým zaduněním otevřelo. Do ložnice pronikl mrazivý vítr. V létě? Kumiko zvedla hlavu. Co to k čertu...
Ze tmy vstoupila postava. Do ticha se ozval chrčivý hlas: "Ahoj..."
 

"Aaaa...!"
"Nekřič." Pobídl jí a přiskočil k ní.
Zvedla oči a málem znovu vykřikla, kdyby jí nedal ruku na pusu. Otočila se k němu. Dlouhé stříbrné vlasy mu padali po zádech. Na odhalené hrudi bylo klubko špatně sešitých jizev.
"Neboj, je to v pořádku." Pousmál se.
Roztřeseně se na něj dívala. Do očí, kdysi krásně živých a plných radosti. Teď jen smrti.
"Jdeš si pro mě?" polkla, když ruku sundal. Dai zavrtěl hlavou a zašklebil se: "Měl bych?"
 

Neodpověděla.
Dai se uvelebil na místo, kde ještě před šesti hodinami ležel Tsuke. Zvědavě se rozhlížel po místnosti a úsměvem na chladných rtech.
Kumiko ani nedutala a vyděšeně koukala na svého mrtvého kamaráda. Byl pořád stejný. Se stejným úsměvem. Stejným klidem ve tváři.
 

"Zase sama?" uchichtl se a zavrtal zelenkavé oči do jejích. Byly jako dva době mířené šípy. Kumiko musela ucuknout, tělem jí projel chlad.
"No tak. Kde máš manžela?" vysmíval se. Hlas mu najednou zhrubl. Už nebyl tak přátelský jako předtím. "Nechal tě tu samotnou?"
"Pracuje" zamumlala. Dai se jedovatě zasmál: "Tsuke nám pracuje."
 

Zvedl se a než se nadála klečel jí u kolen. Ve tváři se mu probudil šílený výraz: "A nebojí se, že se jeho manželce něco stane? Že jí nějaký násilník ublíží?"
"Daii..." odskočila pryč. Už se na něj nemohla koukat. Do prázdných ledových očí. To nebyl on. Ne, on je mrtvý. Mrtvý navždy. Ale co tu...

Dai se zašklebil: "Ty se mě bojíš? Vždyť ty ani nevíš co je strach. Nemáš tušení..."
Rukou sjel k hrudníku, kde se pnula jizva. Jedním trhem zničil stehy. Z rány se vyvalila teplá krev. Jako potok mu stékala po břiše a kapala na podlahu. Kumiko se rozječela. Chtěla utéct, ale nebylo kam. Dveře byli moc daleko.
Pomalu se vydal k ní. Krev za ním odkapávala a nechávala cestičku.
Okno, blesklo jí hlavou. Bylo přece otevřené. Slepě hrábla po klice. V zápětí bolestně vyjekla. Klika byla horká, jako plamen.

"Už neutečeš..."

Musím pryč. Musím. Do očí jí vnikly slzy.
Chytl ji za vlasy a mrštil s ní o zem. A pak už byla jen tma...