(je to JEN povídka, okey? Neděste se :D)
Zdroj obrázků: deviantart.com, photobucket.com, cosplay.com, google.com
Oheň a led
Někteří tvrdí, že svět zajde ohněm,
druzí, že zničí ho oheň.
To, co znám z vášně, přinutilo mě,
k ohni se přiklánět.
Však jestli se ohněm svět nezmrzačí,
znám natolik i nenávist,
abych si byl zcela jist,
že led by to sved,
že na to stačí.
Narodila jsem se jako první a poslední dítě Dreaka a ženy, která si říkala Lady. Jejich setkání bylo zcela náhodné a pokud správně chápu, mé narození taky.
Jako dítě jsem mívala hnědé vlasy, které se mi časem kroutily a vlnily, takže jsem vypadala jako panenka. Taky se ke mě tak rádi chovali - obvzlášť máma. Bylo to nejšťastnější období mého života, dá-li se to tak říct....
Ve třech letech už jsem byla jako kdejaký kluk, jen ne jako ta roztomilá křehoučká dívenka, kterou ze mě maminka chtěla mít. K mé nejoblíbenější činnosti nepatřilo vyšívání, spíše lezení po stromech, utíkání z domova a podobné vylomeniny hodící se spíše pro chlapce.
Tatínek ze mě měl radost. Maminka nikoliv.
Ve třech letech mě odnesla od otce. Muž, za kterým Lady utekla, nesl jméno Lucius Ferr. Byl to vyšší démon, něco jako pravá ruká Lucifera.
Nemám tušení, jak se s matkou seznámil, ale za nedlouho byl prohlášen mým otčímem a měl za mě tedy zodpovědnost.
Lucius mě nenáviděl. (Ne, že bych ho já měla ráda. Vůbec.) Nebýt Lady, asi by mě zabil.
K tomu všemu, co jsem vyváděla, ho ještě rozpalovalo moje stravování - ne, nejsem vegetarián, ale lidské maso jsem do pusy nikdy nevzala A NIKDY NEVEZMU!!!!!
"Lisso, okamžitě slez!!!" rozječela se žena, kterou maličká bělovláska znala na svůj vkus až moc dobře. Franken Steinová - jak se babice jmenovala - byla její chůva už od nepaměti. Liss jí stejně dlouhou dobu nemohla vystát.
"Neslezu!" zařval nazpátek šestiletý hlásek.
"Počkej až se mi dostaneš pod ruku!!!!"
"To bys mě musela nejdřív chytit!"
Celý rozhovor, dá-li se to tak říci, se odehrával na půli cesty na půdu. Franken byla dole a půlelfka nahoře.
"Počkej já ti tak nařežu!!!!!" znovu se rozeřvala babizna, až jí černé vlasy vstávaly. Zakulacené rohy se pomaličku začaly narovnávat.
Světle modré oči dívky nahoře se zaleskly a zmizely ve tmě. Dřív, než Čertova babička vlezla za ní, se ozvalo bouchnutí a půda byla neprodyšně uzavřena. Maličká se obrátila na záda a snažila se přestat brečet, jelikož si připadala hloupě - brečel snad někdy král Artuš? A Morgana, ta snad brečela? Nikoliv. Nebo snad Lotta z Černého lesa? Brečela ta, když jí Sirael (příbuzný z matčiny strany) sflákal tak, že si nedokázala několik dnů vůbec sednout? NE! Ačkoliv Lotty neměla oči...
Liss se překulila na bříško a založila ruce pod hlavou. Slzy ustaly, ale místo nich přišel strach z toho, co jí Luciuc provede, až se o tomhle dozví. Nesmím dolu, rozhodla se. A jestli umřu hlady, snad to bude rychlé. Pak se zarazila. Ne, nebude to rychlé, ale pomalé a vážně, vážně bolestivé.
Půda byla jedno velké skladiště, ovšem o to víc jí půlelfka milovala. Dokázala tam strávit celé hodiny a hodiny, prohrabováním star
ých amuletů, obrazů a bůhví čeho všeho ještě.
Dneska ale neměla čas - a ani chuť - prohrabovat se tím harampádím. Rychle se zvedla a se sílou šestileté holčičky odtáhla blízko stojící skřínku na poklop, kde před chvílí ležela. S pocitem zadostiučinění se pro sebe usmála, přestože věděla o tom, že se Lucius dostane nahoru i bez použití žebříku a sehnula se pro nůžky, které se z nějakého důvodu povalovaly na zaprášené zemi.
Jak tak seděla a dívala se na ostří nůžek, něco jí napadlo.
**
Babizna Steinová se mezitím v
ydala rovnou za samotným Luciusem až na jeho večírek. Démon - čert, chcete-li - z toho nebyl moc nadšený. Jakmile ji uviděl, zamračil se. Nemůžeme se mu ovšem divit - kdo by rád viděl na své oslavě duší, kam se měl dostavit dokonce i Lucifer, starou a ošklivou Franken? Lucius mezi tyhle lidi rozhodně nepatřil.
"Co tu chceš?" zavrčel na ní. Čertova babička nebyla žádný strachopud, ale rozzuřený Lucius Ferr jí polekal: "S-slečna Li-liss.."
Lucius jí pro jistotu nenechal ani domluvit. V očích mu hrál hněv: "Co moje dceruška zas provedla?!"
"Z-zavřela se sama na půdě..."
Luciusovo uhlově černé vlasy rázem vzplály jako pochodeň. I v očích se objevily dva plameny, spalující všechno kolem.
Jednotlivé prameny hnědých vlasů pomalu padaly na ramínka růžových šatů, do kterých Liss navlíkli. Z dlouho pěstované hřívy, jež Lady tak ráda rozčesávala a myle ve vroucí vodě, byl za okamžik na krátko sestřihlý ježek. Liss se pro sebe hihňala, až si málem ustříhla ucho.
Byla se sebou spokojená. Tenhle tichý protest v ní vyvolával pocit, že tohle všechno brzo skončí. Netušila, jak moc se mýlí.
